1/4 - Čtení mysli podle Petra Doležala

Audiokniha je výsostným územím tmy. Stačí přivřít oči a stanete se součástí podmanivé iluze, kterou jste dosud ochutnali pouze z útržků snů nad ránem. Takové jsou mé mluvící knihy, ve kterých každá myšlenka dostává křídla aby doletěla ke svému posluchači a on užaslý zjistil že hrdinové příběhů povstali ze stránek knih. Pilot: Pilotní díl přenese posluchače do horkého léta ve kterém se parta kluků vydá osvěžit do vod hluboké pískovny. Jeden z nich se snaží překonat strach ze skoku do vody. Neumí totiž plavat ale toto přísně střežené tajemství nikomu neprozradí v obavě, že by s ním nikdo nekamarádil. Začne se tedy modlit před skokem a když už stojí na samém kraji zaslechne varující hlas toho druhého v sobě. A večer onoho dne, kdy jej všichni opustili v pohrdání nad jeho zbabělostí, začíná s učením jak se dívat skrze oči na přízraky co nosí lidé ve svých hlavách. Vítr: Na Vichrném kopci stojí opuštěný dům kolem kterého se rozkládá zpustlá zahrada. K domu přichází chlapec s dívkou, která nese ve svém náručí malé dítě. Stavení jí děsí, ale chlapec ji posléze přemluví a ona na chvíli ztrácí své obavy sotva spatří dům zevnitř. Když v něm uklidí a uvaří si polévku vítr nesměle zaklepe na okno jako hladový pocestný, ale chlapec místo pozvání ke stolu před ním pevně okno dovře. Rozlobený vítr zatlačí kouř, který doposud stoupal kolmo k oblakům, dovnitř a když chlapec otevře dveře aby vyvětral, vítr vtrhne za nimi. Šepot: Malý Miro je od narození postižený ztrátou tří prstů na pravé ruce. Před posměchem kamarádů nachází úkryt u svého dědy, který pracuje jako vizážista mrtvol a učí chlapce co vše se musí s těly udělat než se vystaví k poslednímu rozloučení při velkém obřadu. Tvrdí mu, že mrtví nás stále slyší a když přiveze z márnice bývalou slavnou herečku, která se zabila skokem z mostu, zeptá se ho Miro zda nemůže být živá když hrála čarodějnice a princezny. Děda užaslému dítěti vypráví příběh o Ozvěně mrtvých, což je měděná trubka čouhající z hrobu která spojuje svět živých a mrtvých. Fanynka: Peggy je věrnou fanynkou světově slavné popové zpěvačky Luisy. Nepatří však k běžným fanynkám jenž sice uznávají svůj idol ale jak dospívají tak se jejich zájem vytrácí. Peggy jde ve svém obdivu až na samý okraj reality a jednoho dne, sotva usedne k zrcadlu, nemůže uvěřit co v jeho odrazu spatří. Stává se obráceným negativem slavné zpěvačky. V opojení podobou vybíhá na ulici a dívky, mezi které patřila ještě včera i ona, ji obdivují a jsou ochotny udělat vše pro získání její přízně. Peggy uvěří že je opravdová Luisa. A když jednoho dne někdo zazvoní u dveří skromného domku na kraji města, kde Peggy žije, nasadí si kapuci a bez zaváhání otevře svému osudu. Šlépěj: Starý policejní inspektor vypráví o nejpodivnějším případu své kariéry před zaplněným divadelním sálem. Zdánlivě banální případ vraždy ženy v Cihlové věži doprovázel totiž nevysvětlitelný otisk bosé nohy v zaschlé krvi oběti. Nikdo z vyšetřovatelů netušil komu mohl patřit a pracovalo se s dvěma variantami. Pachatel, nebo náhodný svědek. Rozuzlení se však vymyká všem racionálním praktikám. Krutovláda hodinového strojku: Zkušený hodinářský mistr opravil za svůj život tolik hodinek že málem přišel o zrak. Proto jednoho dne v šeru svého krámku přiložil omylem ušní naslouchadlo na hruď zákazníka místo na plášť hodinek. S hrůzou zjistil že v muži, namísto srdce, tepe hodinový strojek. Správně vytušil, že přichází století je stoletím krutovlády hodinového strojku nad lidskou rasou. Byl prvním kdo ze svých hodinek vyjmul srdce a tím zastavil odpočet. I když se snažil lidi ve městě, kde žil, varovat, neuvěřili mu a byl, za zničení hodin na Orlojové věži, odsouzen k doživotní službě ohlašování úderem na zvon míjející čas. Zprvu nikoho nepřekvapilo že přežil své vrstevníky, ale když ve městě pod ním umírali lidé o dvě generace mladší, stal se morbidní senzací.