Dalajlámu vidím častěji než moji mámu

Každý člověk má svůj příběh. Já, vy i ti druzí… Můj měl v jedné životní fázi tu extravagantní výhodu, že jsem viděla Dalajlámu častěji než moji mámu. Žila jsem v blízkosti jeho přítomnosti a nasávala místně příslušnou dávku spirituálních vibrací, jež se vlní na vrcholcích samotných Himalájí v rezidenci Dharamsaly. Přesně před rokem se mi splnil sen. Jeho Svatost Dalajláma se mě dotkla. V jeho exilovém sídle v Indii jsem žila rok a půl, viděla jsem ho na vlastní oči několikrát, ale musela to být nakonec Praha, abych se dočkala. Trpělivost je vlastnost, která pocity štěstí umocňuje nejvíce. Dalajláma je symbolická autorita, oduševnělá ikona spirituálního světa, žijící mírová pochodeň, jež promlouvá lidem do duší, aby prozřeli a byli lepšími. Už se tomu nikdo nediví, že i on žije jako obyčejní lidé. Každý den cvičí na běžícím pásu, dívá se na televizi, má Facebook i vlastní webovky, tweetuje, Instagram je aktualizován denně a má perfektní přehled o tom, co se děje ve světě. O štěstí mluví jako o nejvyšší instanci lidského bytí: „Hledat štěstí a přitom zůstat lhostejný k utrpení druhých je tragický omyl.“ Detailní popis o vlastní interní spirituální cestě, tibetské kultuře, životě v Indii, pocitech prozření a uvědomění, pobytu v klášteře a jak meditace i studium vlastní duše dokonale funguje na cestě k nirváně.