Kolo času IX.: Srdce zimy

Zatímco se Drak Znovuzrozený chystá skoncovat s odvěkou hrozbou, svět kolem něj se otřásá v základech…

Saidín – mužská polovina jediné síly – je vinou Temného už tisíce let otrávený. Každý muž, který se ho odváží použít, je předem odsouzen k šílenství a zkáze. Ale Rand al’Thor nehodlá odevzdaně přihlížet, až stejný osud potká i jeho samotného. Vymyslel proto riskantní plán, jenž buď očistí svět od pradávné kletby – nebo jej roztrhá na kusy. Elain mezitím v zasněženém Caemlynu rozehrává nebezpečnou politickou hru, v níž je odměnou pro vítěze andorský Lví trůn po její matce, a zoufalý Perrin, krotící vlka ve svém nitru, vyráží osvobodit ze zajetí nepřátelských Aielů milovanou Faile. Hlavu plnou starostí má také Mat, který se snaží uprchnout z vězení v Ebú Daru ovládaném Seančany, kde se mu nečekaně připlete do cesty jejich princezna Dcera Devíti měsíců. A vře to rovněž v Tar Valonu, kde se Bílá věž, plná intrikujících frakcí a infiltrovaná černými adžah, ocitne v naprostém šoku, když se před ní náhle objeví Egwain se svými vzbouřenkyněmi.

Devátý díl fantastické ságy Kolo času zachycuje jednu z nejzásadnějších událostí celé série, která zcela promění dosavadní rozložení sil a výrazně nasměruje její hrdiny k Poslední bitvě.

„Již tradičně famózní je Jordanovo finále, které je v tomto díle doslova výbušné a skvěle popsané očima mnoha jeho významných účastníků.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz

„Zatímco první dvě třetiny knihy se nesou v duchu politických intrik a budování světa, závěr Srdce zimy je naprosto elektrizující.“ – SF Reviews

„Robert Jordan je mistr v tom, jak dokáže rozprostřít děj mezi desítky postav, aniž by čtenář ztratil přehled. V Srdci zimy sice občas tempo v linkách s Perrinem nebo Elain lehce zpomaluje, vše je ale vykoupeno naprosto monumentálním finále u Shadar Logothu. Je to literární ekvivalent obrovské bouře, která po dlouhém dusnu konečně přinese očistný déšť.“ – Fantasy Book Review

„Jordanova schopnost budovat epický rozsah je bezkonkurenční. Srdce zimy ukazuje hrdiny, kteří už nejsou těmi vystrašenými vesničany z prvního dílu, ale lidmi nesoucími na svých bedrech tíhu světa. Autorova pozornost věnovaná detailům ve sféře kultury a magie dává tomuto světu neuvěřitelnou hloubku, která je v žánru fantasy jen zřídka k vidění.“ – Kirkus Reviews

Taim vstoupil do komnaty, jako by mu palác patřil. Nepotřeboval, aby ho někdo ohlašoval, rukávy černého kabátce mu obtáčeli modrozlatí draci, sahající od loktů k manžetám, v nápodobě draků, jež měl Rand na pažích. I když vytušila, že tahle připomínka by jej nepotěšila. Byl vysoký skoro jako Rand, s orlím nosem a tmavýma očima dravého ptáka. Byl to tělesně silný muž, který se pohyboval s nebezpečným půvabem, podobně jako strážci, ale jako by ho následovaly stíny, jako by polovina lamp v místnosti zhasla. Nebyly to skutečné stíny, ale náznak hrozícího násilí, jež bylo téměř hmatatelné a vysávalo světlo.

Za ním pak přicházeli další dva muži v černém, holohlavý chlapík s dlouhým šedivým plnovousem a chlípnýma modrýma očima a mladší muž, štíhlý jako had, s tmavými vlasy a nadutostí, jakou mladší muži často předvádějí, dokud se nepoučí. Oba měli na vysokých límcích stříbrný meč i rudě smaltovaného draka. Ani jeden však neměl u pasu meč. Nepotřebovali je. Náhle vypadala místnost menší, jaksi přeplněná.

Elain instinktivně uchopila saidar a natáhla se k propojení. Merilille hladce vklouzla do kruhu a kupodivu i Renaile. Rychlý pohled na hledačku větru stačil, aby přestala být překvapená. Renaile svírala dýku, zastrčenou za šerpou, tak pevně, až Elain přes propojení cítila, jak ji bolí ruka. Byla v Caemlynu dost dlouho, aby věděla, co jsou aša’mani zač. – ukázka z knihy