Praha očima cizích básníků

Komentář k původnímu LP 1118 3117 z roku 1983 a níže dokumentace: Před mnoha desítkami let žil v Praze mladý novinář, nakladatelský redaktor a básník, který miloval své město tehdy ohrožené výbojným fašismem. I rozhodl se, že spočítá a shromáždí všechny verše, které kdy byly o Praze cizími básníky napsány, a dokonce že shromáždí všechny výňatky z dopisů, zápisků a deníků všech ostatních slavných umělců, kteří Prahou alespoň prošli. Nedopočítal se, protože sotva začal, hrnuly se mu odevšad stále nově objevované materiály, známé i neznámé; ale přece jen se mu podařilo sestavit několik knížek, kterým dal symbolické názvy Věčné Čechy, Očima lásky, Město vídám veliké, Ta krásná země; nedopočítal se také proto, že byl jako známý antifašistický novinář zatčen, uvězněn a v roce 1942 popraven. Jmenoval se Vincy Schwarz, pocházel z hanáckého Šterneberka a dožil se čtyřiceti let. Nepoznal už verše, napsané novými hosty o Praze osvobozené a nové, která postupně vyrůstala v socialistické velkoměsto. Neboť Praha více než kdy jindy přitahuje návštěvníky z celého světa. Je to nepochybně tím, že vzrůstajíc počtem, rozsahem i výškou nových sídlišť nepozbývá svého dávného půvabu v historickém centru; jistě proto, že soudobé město nemění historické jádro Prahy v historickou rezervaci, ale ponechává i v něm kypět soudobý život: staré gotické sklepy se mění v útulné vinárničky, do kláštěrů, které se už málem rozpadávaly, umisťuje po nákladných rekonstrukcích díla, která byla potud jen v depozitářích galerií, z bývalé Královské cesty vytváří procházkovou magistrálu od Prašné brány až po hradní rampu. Profesor V. V. Štech, velký znalec a milovník Prahy, horlivý průvodce všech světových malířů a sochařů, kteří navštívili Prahu, vodíval své hosty na strahovské terasy a těšil se vždy na chvíli úžasu, když se před nimi otevřelo Město: město v kotlině, členěné jasnou řekou Vltavou, město zvedající se od řeky do mírných i prudších svahů, město plné stavebních památek, z nichž od jedné ke druhé lze dojít několika desítkami kroků, město románské, gotické, renesanční, barokní, i moderní i ještě modejrnější, jehož staletou krásu neporušily dnešní paláce ani věžové domy okolních sídlišť. A také vodil své hosty na Kampu, nejraději za jasných měsíčních nocí, kdy náměstíčka v okolí Čertovky procházejí z reality do pohádky a kdy památný most Karlův skutečně vypadá tak, jak ho charakterizoval v prvním překvapení francouzský sochař Émile Antoine Bourdelle: gotický kentaur s barokní hlavou. Praha okouzlovala básníky po celé věky. V dobách své slávy, za mocných králů z roku Přemyslova, v době Karla IV. i Jiřího Poděbradského i v dobách utrpení, kdy se z Evropské metropole stávalo a nakonec stalo provinční město, zanedbané, ošumělé, neopravované, chátrající - ale kdy Praha, "královna sirá", nepřestala být pokládána za jedno z významných evropských město. Měst, která sice nezáří leskem preferované císařské Vídně, ale zůstává památníkem, byť smutným a tragickým, národa s vysokou kulturou, který se jednou zvedne a bude opět stát mezi předními národy světa. Není divu, že čeští básníci všech generací vyjadřovali lásku ke svému městu ve verších, ať už to byly umně komponované latinské a později i české hexametry, anebo jen pololidové popěvky o tom pražském mostě, o jarním příletu racků nad Vltavu, o rozkvetlém šeříku na petřínských stráních. Denně se objevují nové doklady, veršované, prózou psané, do písní a písniček zkomoponované pražské dojmy tak bohaté, že už naplnily celou jednu velkou knihovnu, v níž jsou jen díla Prahou inspirovaná. Nechceme-li jít příliš daleko do minulosti až středověké, stačí začít Johannem Wolfgangem Goethem a Clementem Brentanem, celé spousty veršů objevíme v díle pražského rodáka německého původu Rainera Marie Rilka, anebo zas jihlavského rodáka Louise Fürnberga; a pak už jsou tu jména básníků francouzských, kteří okouzlovali poválečnou generaci a kteří sami si nesli hluboko v srdci obraz Prahy buď jen kratičko spatřené, jako Guillaume Apollinaire, anebo dlouze prožívané, jako Paul Claudel, i jména prvních básníků sovětských, zejména Borise Pasternaka. A konečně jsou tu i desítky jmen, která první sběratel, pořadatel a vydavatel básnických dojmů cizích básníků z Prahy a o Praze ještě nemohl znát a už nepoznal, protože k ním přišli, až když nadlouho zatemnělá Praha se rozsvítila nejen pro dny sváteční, ale i pro dny všední. Patří k nám a mnohé z nich bychom neměli ani uvádět mezi básníky cizími; jsou naši. Gramofonová deska, která se pokouší ukázat Prahu očima těchto našich milých hostí, obsahuje proto jen výběr veršů nejlepších, nejvroucnějších a nejmilejších. Sedmnáct herců a recitátorů známých jmen spojilo své síly, aby vyjádřili to, co cítili návštěvníci a hosté naší Prahy. Známé jejich hlasy, oni sami jsou nám blízcí. A přece se zdá, že ty hlasy zaznívají dnes trochu jinak než obvykle. Jsou pevnější i rozechvělejší, zvoní, zpívají, voní, jako by pluly v řece světové poezie jako na vlnách. Řeka, která dlouhou cestou k moři mění své jméno podle zemí a národů, je stále táž. Je to řeka našeho hlavního města. Proto i hlasy recitátorů zvroucněly rytmem jejích vln i rytmem lásky, patřící tomuto městu, které i naši hosté, tak často se k nám vracející, pokládají za jedno z nejkrásnějších na světě. Vladimír Kovářík Dokumentace: 1. Z českého zápisníku 1:30 původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček Josef Bek recitace 2. Než přistoupíme k věci 1:15 původní text: Johann Wolfgang von Goethe/překlad: Pavel Eisner Zdeněk Buchvaldek recitace 3. V nejranějším mládí 2:15 původní text: Clemens Brentano/překlad: Pavel Eisner Václav Voska recitace 4. Ze všech měst 2:45 původní text: Theodor Mundt/překlad: Pavel Eisner Václav Voska recitace 5. Pásmo 1:15 původní text: Guillaume Apollinaire/překlad: Karel Čapek Jaroslava Adamová recitace 6. Obrázkyz Čech 1:30 původní text: Paul Claudel/překlad: Ivan Slavík Jaroslava Adamová recitace 7. Na Karlově mostě 1:20 původní text: Konstanty Ildefons Gaczýnski/překlad: Jan Pilař Josef Bek recitace 8. - 16. Hradčany - V kapli sv. Václava - Na Malé Straně - Křížová chodba v Loretě - Ve starém domě - Šlechtický dům - Příchod jara - Večerní procházka - Vyhlídka 6:25 původní text: Rainer Maria Rilke/překlad: Gustav Francl Jana Preissová, Viktor Preiss recitace 17. Praha (1939) 1:10 původní text: LouisFürnberg/překlad: Soňa Nová Jiřina Petrovická recitace 18. Chrám svatého Víta 1:45 původní text: Vadim Šefner/překlad: Zdenka Bergrová Jiřina Petrovická recitace 19. Jaro 1:45 původní text: Boris Pasternak/překlad: Luděk Kubišta Jiřina Švorcová recitace 1. Ulička úzká 2:15 původní text: Jevgenij Aronovič Dolmatovskij/překlad: Václav Jelínek Vlasta Vlasáková recitace 2. Můj přítel z ulic 1:25 původní text: Pablo Neruda/překlad: Adolf Kroupa Jiří Holý recitace 3. Byl jsi životem 1:40 původní text: Pablo Neruda/překlad: Adolf Kroupa Jiří Holý recitace 4. Srovnání 2:10 původní text: Jannis Ritsos/překlad: Marianna Stříbrná Otakar Brousek recitace 5. Večer 3:15 původní text: Nazim Hikmet/překlad: Jiří Taufer Martin Růžek recitace 6. Staré město pražské 0:30 původní text: Petr Vegin/překlad: Václav Daněk Jaroslava Adamová recitace 7. Pohled věčnosti 3:30 původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček Vladimír Šmeral recitace 8. Husův pomník 1:00 původní text: Eduardas Mieželaitis/překlad: Jaroslav Kabíček Jiřina Švorcová recitace 9. Pražské hodiny 1:55 původní text: Emmanuel Robles/překlad: Jan O. Fischer Eduard Cupák recitace 10. Vltava 0:50 původní text: Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík Regina Rázlová recitace 11. Václavské náměstí 1:20 původní text: Šamil Anak/překlad: Jiří Honzík Regina Rázlová recitace 12. Srdce na dlani 2:10 původní text: Robert Ivanovič Rožděstvenskij/překlad: Jana Moravcová František Němec recitace 13. Město pro dva 1:35 původní text: Jekatěrina Ševelevová/překlad: Václav Jelínek Dana Medřická recitace 14. Loučení s Prahou 1:35 původní text: Kajsyn Kulijev/překlad: Václav Jelínek Zdeněk Buchvaldek recitace