Volné myšlení: Scénáře budoucnosti

Účelové myšlení bývá úzce zaměřené. Volné myšlení může mít také cíl, ale přináší hlavně potěšení z cesty. Vnitřní svět máme všichni nadosah a s bohatým duševním životem se nemusíme obávat nudy, samoty, bezmoci ani stáří. Kultivace myšlení nevyžaduje zvláštní schopnosti a posune dál pokročilejší i začátečníky. V půli života už v sobě nosíme tolik informací, že bychom mohli bez dalších vědomostí vyřešit všechny problémy světa. Málokdo ale iniciuje myšlení na vlastní objednávku.

Potenciál uvolněného uvažování je osvětlen mnoha příklady aplikací v neznámém prostoru budoucnosti. 

Velké celky zanikají častěji vlastním rozkladem než útoky zvenčí. Ke zhroucení dochází náhle – krátce po nejúspěšnější fázi. S přibýváním složitosti a úředních procedur rostou podpůrné a druhotné výdaje, sílí vliv skupin prosazujících své zájmy na úkor celku, stát ztrácí autoritu, klesá hodnota peněz, upadá pracovitost, roste nekázeň, slábnou rodinné vazby a zvyšuje se zadluženost. Segment druhotných činností narůstá na úkor podnikání, které vytváří užitečné hodnoty.

Scénáře útlumu s úbytkem práce, nedostatkem valut a občanskými nepokoji jsou zneklidňující. Úvahy o potřebných změnách, ke kterým bychom se jinak neodhodlali, jsou naopak konstruktivní a vzrušující řadou možností.

Řešením není zoufalá soutěž s pilnějšími národy ale jiné nasměrování. Posun k větší soběstačnosti (při nižší účinnosti) povede k uskromnění, ale opatří více pracovních míst i podnikatelských příležitostí a nabídne všem program obnovy. Stabilita je důležitější než produktivita. Nedokážeme-li konkurovat aktivnějším zemím, nezatíženým nespočtem zbytečných činností a evropským pojetím různých ochran, práv a nároků, nezbývá než připravovat řízený ústup na udržitelnou úroveň. Uvážíme-li, že potřebné korekce obstarávaly v minulosti války, není scénář krize, vedoucí ke katarzi a lepšímu uspořádání bez obětí, tak zlý.

(Rozvoj volného myšlení s příklady aplikací na téma budoucnosti.)