Osmý život (pro Brilku)

Strhující rodinná sága provoněná čokoládou se odehrává na pozadí celého dvacátého století: v carském Rusku i Berlíně po pádu komunistického režimu.

Gruzie, 1900: Vše začíná jako v pohádce. Prapradědeček si z cesty do Vídně přiváží recept na nejlepší horkou čokoládu na světě. Je hustá, černá jako noc před bouří a naprosto neodolatelná. Její konzumace má ovšem tragické, nezřídka i smrtelné následky… Zděšený chocolatier, který stejně jako všichni Gruzínci věří na pohádky, záhy dospěje k přesvědčení, že na jeho lahodném nápoji spočívá kletba. Přesto však recept předá jako rodinné tajemství dceři Anastasii, která se během svého bezmála stoletého života bude k vaření čokolády opakovaně vracet. 

Německo, 2006: Anastasiina pravnučka Nica přerušila kontakt s rodinou a odstěhovala se do Berlína. V Gruzii právě probíhá občanská válka a Nicina neteř Brilka se po cestě na Západ odmítá vrátit do Tbilisi. Nica se s ní setká a právě jí bude celý rodinný příběh vyprávět. Horká čokoláda připravovaná podle staré rodinné receptury přináší po šest generací útěchu i neštěstí…

––––

„Nino Haratischwiliová je jedním z nejvýznamnějších hlasů současné německé literatury.“

— Die Zeit

Fenomén v Gruzii, Německu, Polsku i Nizozemsku. Tato gruzínská sága šesti generací odehrávající se v době od počátku dvacátého století až po století jednadvacáté, jejíž postavy navštíví Tbilisi, Moskvu, Londýn i Berlín, vypráví příběh prokleté lásky, v němž je humor provázen prvky magického realismu.

— The Guardian

Román roku: Osmý život Nino Haratischwiliové je velkolepým vyprávěním o lásce a nenávisti, o vzestupu a pádu komunismu — a o receptu na horkou čokoládu, jehož tajemství budou znát jen ženy v rodině.

— Der Spiegel

Tento román voní kardamomem, hřebíčkem, skořicí a kakaem. Ozývá se v něm zrada, neštěstí a láska. A vše nasvědčuje tomu, že se jedná o dílo, které nezůstane sezonním zbožím, ale mohlo by se stát oblíbenou knihou na mnoho let.

— Kulturspiegel